|
Na této stránce bych chtěl abyste si početli jak se
mi
tu vede a nevede, jaké to tu je apod. Snad se Vám to nebude zdát
jako blábol. Na druhou stranu Vás nikdo nenutí abyste to četli :o))
Navíc asi jak jste zjistili, aktualizuji reporty (stejně jako fotky)
každý týden.
14. Report -
14. týden - Almaca a víkend v Taviře (31.5.2004)
Minulý týden se nesl ve znamení zmíněného nadpisu. V pondělí se mi
dostala do ruky kniha na Strategický management, který vyučuje
obávaný profesor Almaca. Vzhledem k tomu, že tento předmět je
nejtěžší, měl jsem docela obavy. Úkolem bylo odpovědět na 70 otázek
v knize a udělat resumé 2-3 kapitol. Což o resumé o to nejde, ale ty
otázky. No nakonec jsem odmítnul všechny schůzky v týdnu a vrhnul se
na práci, nakonec jsem ji zmáknul za 4 dny, přesně v pátek jsem ji
dokončil v celkovém objemu 42 stran. Dneska jsem ji poslal, tak
uvidíme jakou známku a komentář si to zaslouží.
V pátek jsme odjeli s partou
na Algarve, do malebného městečka Tavira. Byli jsme v malém apartmánku,
kde každý jsme měli vlastní pokojík, takže mě nikdo nerušil. Tavira není mezi turisty moc oblíbená, protože
se jim nedaří najít pláže. Ale ty pláže stojí za to, nejsou moc
navštěvované, jsou klidné a čisté. Samotné město bylo založeno již
za Římanů, což dokazuje románský most. Počasí nebylo tak teplé, ale
moře docela teplé bylo, takže jsme se koupali a užili co to šlo.
Dle dohody portugalská strana pro mě uvařila portugalské jídlo, nějakou dobrou rybu, nevím
co to bylo, ale chutnalo to skvěle a já jsem jim za odměnu uvařil
gulášek, až se olizovali a než jsem odjel, ještě kuřecí steaky s
francouzskou omáčkou. V podstatě jsme dokončil něco málo do školy,
chodil po městě, dělal fotky, zatímco ostatní dělaly něco na
apartmánu. Přece jen my turisti jsme trochu jiní než domorodci. Docela mě nechápali, proč jsem furt pryč, alespoň si ze mne
mohli dělat srandu. Zajímavé také bylo, že jsem se tam setkal
se spolubydlícím z kolejí Jorgem, tak jsme vyrazili na pivko a na
pokec, on teď končí školu, tak na kolejích moc není, tak jsem mu
sdělil novinky. Nemá cenu to tu nějak rozpitvávat, ale prostě byla
to oáza, vypadl jsem z kolejí do čerstvého prostředí, byl s
lidmi, kteří jsou přátelé, pořádně se najedl a hlavně dobyl baterky,
protože to vypadá, že nakonec jsem dostal práci delegáta pro CK
Snail po dobu Eura 2004 a to bude hukot. Tento týden mi zbývá
poslední práce udělat a pak už jen zase jako pitomec lítat po škole
a nutit učitele něco podepsat, prostě portugalská byrokracie a
ležérnost. Ale co, aspoň bude nějaké vzrušení.
13. Report -
13. týden - S Jarkou v Lisabonu (24.5.2004)
Ahoj. Jak jsem již avizoval, že přijede Jarka, tak se tak minulý
týden stalo. Přilétla v pondělí asi kolem 13.00 a hned na uvítanou
se jí ztratily kufry, protože je ve Vídni nestihli přeložit. Takže
uvítání neměla nic moc. Vzal jsem ji hned v pondělí ukázat školu a
ubytoval ji u mě na kolejích. Vzhledem k tomu, že teploty měly jít
trochu dolů, tak jsme v úterý vyrazili na pláž, respektive na Costu
da Caparicu. Je to vlastně nejlepší pláž poblíž Lisabonu a myslím,
že jsme si ji v úterý docela užili. Výsledkem toho byly dvoje
spálená záda a moje nárty. Ale pohoda. Ve středu jsme si byli
odpočinout sháněním nějakých dárků v Colombu, potřeboval jsem něco
koupit domů, prototože všichni mají narozeniny nebo svátky, ale
hlavně táta slaví 50. Večer jsem byl oficiálně pozván od
velvyslanectví na Koktejl párty na výstaviště. Jarča běhala po
shopping-centru Vasco da Gama a já jsem se byl lehce opíjet a
degustovat na zmíněné akci. Bylo to docela příjemné být ve
společnosti lidí, kteří něco dokázali. Ve čtvrtek jsem musel do
školy a také sebrat síly na pátek, kdy jsem chtěl Jarce ukázat
Alfamu, Baixu a Castelo. Nemá cenu Vám to vše moc popisovat, ale je
tam pár parádních fotek, které uvidíte v galerii. V sobotu jsme
vyrazili do areálu Parku národů a večer do Bairy Alto a na neděli si
schovali Belém. Ačkoli jsem měl všechny tyto části města prochozené,
prošel jsem je ještě jednou a pokaždé jsme objevili něco o čem jsme
ani nevěděli. Nejlepší to bylo v Belému, tam jsme se podívali
dovnitř Torre de Belém, do muzea námořnictví a do kulturního centra
v Belému. Pochopitelně jako každou neděli tam byl vstup zadarmo.
Potom jsme se pomalu vraceli kolem řeky zpět a to jsme ještě na Teju
shlédli velkou cenu Lisabonu v závodě rychlostních člunů (formule 1
na vodě). Byl to fajnově prožitý týden a stál za to. Dneska když
Jarča odjížděla, bylo to rozhodně veselejší než když jsem odjížděl
sem já.
Asi tento report pro Vás nebude tolik zajímavý, takže se
můžete těšit na příští týden, kdy snad už budu mít ohodnocenou jednu
práci a také jedu na víkend na Algarve, takže se těšte na fotky a
možná nějaké to psaní. Ahoj
12. Report -
12. týden - Karty jsou rozdány (17.5.2004)
V
tomto názvu se neskrývá nic hrůzostrašného, míním tím jen to, že se
učitelé konečně rozhoupali a zadali mi práce. Sice knihy na ně
nemám, ale alespoň vím co z těch knih mám udělat. Vlastně úplnou
náhodou se mi podařilo jednu knihu sehnat, takže jsem už jednu práci
udělal a mám ji hotovou, teď jen počkám nějakou chvilku a pak ji
odevzdám, aby to nevypadalo, že ji mám hotovou moc brzo. Na příští
týden mám v plánu dodělat jinou práci a pak mi zbude už jen jedna a
mohl bych snad mít celý červen volno a užívat si sluníčka, moře a
fotbalu.
Takže jak asi tušíte celý týden jsem pracoval na práci. Jen
kdyby Vás to zajímalo jednalo se Měření a stanovení zahraničního
směnného kurzu. Několikrát v týdnu jsme někam vyrazili s Anou,
zašli jsme na večeři, ale hlavně v sobotu jsme vyrazili do Alcochete
a Évory. Jsou to obě velmi nádherná města, obzvláště pak Évora. Ana
mě vzala svým autem a vyrazili jsme, počasí je
konečně fajnové a tak bylo celkem teplo všude. V Alcochete jsme
zašli na oběd, měl jsem nějaký špíz, podívali jsme se kolem vody.
Alcochete je vlastně na druhé straně delty Teja, takže to vypadá
jako moře. Pak jsme vyrazili do Évory. Je to staro-římské město,
takže střed města je obehnán hradbami, uvnitř najdete spousta malých
a krásných uliček, kostýlků ale také hlavně na vrcholu uvidíte
překrásné ruiny starořímského kostela. Ana si tam zakoupila larvy z
kterých údajně budou překrásní motýli, má ráda zvířata a chtěla
udělat radost svému synovci, takže jsme po městě chodili s larvami.
Večer jsem byl pozván na večeři s jejíma rodiči, protože jsme pak
ještě chtěli jít někam s partou zapařit, ale to se nějak nekonalo.
Takže jsem dostal od jejího otce spoustu otázek. Zajímal se o ČR,
jaké je počasí, jak si u nás lidé žijí, jakou máme kuchyni (ne my
doma, ale jako Češi) apod. Jen jsem Anu požádal o to, aby si její
rodiče nemysleli, že jsem její přítel. Takže mě snad berou jako
jejího kamaráda, což jsem.
No a včera jsem relaxoval, vlastně jsem se koukal na finále
portugalského poháru, v němž hrála SL Benfica vs. FC Porto, a
Benfica porazila skvostné Porto, takže si dokážete představit co
bylo ve městě za pozdvižení, tím spíš že Benfica slaví tenhle rok
100 let založení. Vive ó Benfica!!! Adeus Amigos !!!
11. Report -
11. týden - Porto (10.5.2004)
Zdravím Vás lidičky. Minulý týden byl hodně pestrý. Pondělí bylo
sice klasické, šel jsem do školy sehnat učitele, aby už mi konečně
zadali nějakou práci, bohužel stejný scénář: ano pošleme to mailem,
samozřejmě nic nepřišlo. Říkám si jestli si už oni samotní
nepřipadají trapně? Ale o tom mluvit nechci, stěžovat si umí každý.
Večer jsem byl na večeři s Anou, to je Portugalka, pracuje na
kyperském velvyslanectví a umí perfektně anglicky, docela je ochotná
a hodná, takže aspoň mám s kým občas někam vyrazit.
V úterý mě pracovníci české ambasády vyzvedli a jeli jsme
připravit stánek a prezentaci České republiky při vstupu do EU do
Porta. Musím říct, že prezentace v Portu byla o mnoho hezčí, lidé
kteří nás navštívili, byli docela o ČR informovaní, kladli zajímavé
dotazy a občas nás překvapili nějakou zajímavosti co věděli o ČR,
samozřejmě to potěšilo. Vzhledem k tomu, že mi velvyslanectví
zajistilo ubytování, mohl jsem se soustředit jen na práci pro ČR a
samozřejmě na vychutnávání si jedinečné atmosféry Porta. Ta
atmosféra byla umocněna ještě tím, že právě v úterý Porto postoupilo
do finále Ligy Mistrů a ve městě se houfně slavilo. No vyrazil jsem
také do ulic a došel jsem až na jejich hlavní náměstí, což v
podstatě vypadá jako náš Václavák, s tím rozdílem, že mi slavíme
nahoře u koně a oni mají koně dole a pochopitelně slaví taktéž u
koně. Ve středu sice byl v Portu déšť a zima, ale zato jsem dokončil
poslední marketingový plán a jeli jsme prezentovat. Ve čtvrtek jsem
si vychutnal Porto, bylo docela hezky, tak jsem se sebral a šel si
prohlídnout město. Docela bych se nebál říct, že Porto je hezčí než
Lisabon, jedinou vadou na kráse bylo to, že se v Portu stavilo
zrovna metro a tudíž bylo vše všude rozkopané. Nemá smysl psát Vám
jména památek, které jsem viděl, ty napíšu až do galerie. Ve čtvrtek
jsme s panem Macháčkem odprezentovali a vyrazili zpět na hotel,
abychom mohli v pátek vyrazit co nejdříve do Lisabonu. Jedinou věcí
která mi trošku kazila dojem z Porta bylo moje už třetí nachlazení
co jsem v Portugalsku. Je tu hrozní zima, leje tu, fouká vítr,
sluníčko se schovává, no prostě v Čechách je asi počasí hezčí, snad
se to zlomí, tak uvidíme.
V podstatě víkend jsem strávil kurýrováním, akorát v pátek
večer jsem byl pozván na večeři, národní pokrm k Aně, měla tam
kamarádky, jak z Portugalska tak ze Slovenska ( to jsou holky co
také pracovaly v Lisabonu na výstavě, ale jsou to studentky stejně
jako já). Dále se snažím dělat jednu práci do školy a dneska půjdu
absolvovat povinné kolečko za učiteli vyslechnout si sliby do
prázdna apod. Jinak pro studenty jež se mě ptají na studium na
Autónomě vzkazuji: já Vám cestu ve škole prošlápnu, zjístím jaké
učitele si vybrat a seženu nějaké kontakty na ubytování, tak nemějte
strach a v klidu se připravujte!
10. Report -
10. týden - Práce na ambasádě (3.5.2004)
Ahoj. Takže jsem přesně v polovině svého pobytu v Portugalsku a
začíná být celkem rušno. Ve škole jsem dostal konečně zadány nějaké
práce, zbývá mi dodělat poslední marketingový plán na e-commerce
shop a pak už jen budu dělat práce. K tomu jsem rozjel spoustu akcí
abych se vytížil, ale pěkně popořadě. Nejprve abych vysvětlil ten
nadpis tohoto reportu: Když jsem na začátku měsíce dubna nabízel
svoji pomoc ambasádě, tak jsem nevěřil, že opravdu někdo mojí
nabídku někdo využije. Před 14 dny mi pak zavolal pan rada Bílek,
zda jsem připraven jim pomoci při prezentaci naší republiky na
výstavišti v Lisabonu a následně pak také v Portu. Šlo o to, že
Portugalci připravili pro všechny přistupující země do EU jakési
stánky, kde se jednotlivé země prezentovaly. Potom každá země měla
svůj národní den na kterém se představila návštěvníkům podrobněji.
Na našem stánku jsem působil vždy s jedním pracovníkem z
velvyslanectví a v podstatě jsme se snažili dávat informace o ČR
příchozím na výstavu. Zároveň se na stánku prodávala keramika z
dětských domovů a byla přichystána tombola v podobě výhry
křišťálového lustru. Všechny peníze z toho vytěžené šly na
charitativní účely. Dále na stánku měly zastoupení firmy: Škoda Auto
a.s., Budvar a.s., Granáty Bohemia a CK Snail Travel. Při prezentaci
takzvaného národního dne vystoupili na jevišti vždy velvyslanci a
pronesli řeč, poté se ukazovala kultura jednotlivých zemí a
následovala módní přehlídka z té dané země a večer ještě hrál
diskžokej z té dané země někde v nějakém vybraném klubu v Lisabonu.
Českou republiku při kulturním programu zastupoval Dixieland 1.LFK
Praha, své modely na přehlídce předvedla Thaisa a večer v
klubu hrál DJ Koenigsmark. Naši slovenští "bratři" měli ve svém
programu folklórní soubor, se zpěvem a tanci, Maďaři například po
celou dobu na stánku pekli nějaké pletánky, takže se vůně linula po
celém výstavišti. Atmosféra tam byla příjemná, potkal jsem mnoho
lidí, vyměnil dost kontaktů, prostě super. Navíc příští týden jedu
na podobnou prezentaci od úterý do pátku do Porta.
Jinak to vypadá, že mi snad vyjde práce s jednou
cestovní kanceláří ohledně delegátství na EURO, ale to upřesním až
to bude hotové. Byl jsem požádán Hattrickem o napsání pár vět
ohledně Eura. Takže práce zdá se bude dost. Jinak fotografie opět
nejsou protože jak říkám počínaje úterkem jsem dělal na výstavišti,
takže vlastně nebylo ani co vyfotit. Určitě však bude nová galerie
příští týden, až se vrátím z Porta.
9. Report - 9. týden - Štěstí se usmálo (26.4.2004)
Poslední týden byl snad nejvydařenější z těch všech co tu zatím
byly. Především pak proto, že se vyřešila škola. Všichni uznali, že
není fair abych měl zkoušky a platil učebnice, když má smlouvu na
výuku v angličtině. Vzhledem k tomu, že žádná taková výuka není,
nemůžou mě zkoušet. Takže to dopadlo v podstatě tak, že udělám
precizní práce na každý předmět a budu je obhajovat. V tuhle chvíli
se akorát řeší to, jaké téma mi zdají. Druhou radostnou novinkou je,
že mi vyšla práce nebo-li pomoc České ambasádě. Práce to není proto,
protože za to nebudu mít žádné peníze, ale dají mi potvrzení, že
jsem tam byl jakoby na stáži. Což se hodí ať budu kdekoli. Tento týden bych
měl pracovat v Lisabonu a za týden v Portu. Ta práce bude spočívat v
tom, že při příležitosti vstupu ČR do EU se koná jakási prezentace
jednotlivých přistupujících republik tady v Lisabonu. Je to něco
jako výstava a Češi tam budou mít svoji prezentaci, já tam budu
působit jako jakýsi reprezentant a zodpovídat návštěvníkům jejich
dotazy. Třetí radostnou věcí je, že jsem rád, že stránky splnily
svůj účel a hodně lidí mě kontaktuje, ptají se na různé věci a
podobně. Jsem rád, když mě kdokoli navštíví a přijde popovídat. V
týdnu ě navštívila jedna studentka z Guimaraese, která je tu také
přes Erasma, včera mě navštívil jeden krajan, co jsem jel na jakési
obchodní jednání. Potěšil mě plechovkou českého piva. Nikdy by mě
nenapadlo, že tyto stránky bude číst tolik lidí. Je to paráda, je to
nejlepší ocenění jaké mohlo být.
Také Vás chci podráždit (obzvláště pak některé jedince, viď
Majkle a Verčo Ludvíková), je tu hic jako v pekle a asi se budu
muset zamyslet nad tím jestli se nepojedu učit na pláž. Je tu kolem
27 stupňů, fakt paráda. Prostě po těch dvou měsících se to nějak
zlomilo a zdá se to být dobré tak ať to vydrží. Jinak na konec chci
říct, že jsem tu poznal jednu Portugalku, která je zaplať pán Bůh
dochvilná a tak občas zajdeme na kafe nebo pivko, jsem pozván na
tradiční jídlo. Ale ne aby jste si mysleli nějaké nepřístojnosti
Vždyť mě znáte. Je to čisté kamarádství. ( Kolouchu odpusť si ty
komentáře !!! - jako bych tě slyšel ).
Vážené obecenstvo budu končit, příští týden Vás obohatím o
zkušenosti z velvyslanectví.
PS: Tento týden jsem
nedal foto, nebylo totiž co dát na web. Tak snad příští.
8. Report - 7. a 8. týden nejen v Lisabonu - prázdniny (18.4.2004)
Olá amigos. Tak Vás opět zdravím po 14 dnech. Minulý týden jsem
nenapsal, protože jsem tady měl svoje rodiče a ségru. Nechci to
nějak moc rozpitvávat, ale bylo to úplně super. Byla to nádherná
dovolená, myslím si, že žádnou jinou zemi jako Portugalsko rodiče
ještě nepoznali. Pochopitelně mi přivezli spoustu jídla a vlastně i
spousta jiných věcí, stručně by se to dalo nazvat krabička poslední
záchrany (hlavně alkohol :o)). První tři dny jsme strávili v
Lisabonu, byli jsme na Alfamě, Baixe, Belému, s taťkou jsme viděli
zápas Benfiky (nevěřily byste jak temperamentně dokážou Portugalky
fandit, až mě z toho hučelo v uších). Od pondělka do středy jsme
měli půjčené auto, takže jsme navštívili Coimbru, Nazaré, Alggarve a
Sintru + Cabo da Roca (nejzápadnější výběžek Evropské pevniny).
Musím se Vám pochlubit, odřídil jsem všechny cesty tady, hlavně
Lisabon byl na "palici" jak se říká, ale nejlepší kousek jsem udělal
v Albufeiře na Algarve. Přijeli jsme tam, že zaparkuji, na chodníku
stály auta, bylo jich tam nepočítaně, značka žádná. Tak jsem
zaparkoval. Vracíme se z pláže všechna auta pryč, jen naše tam
stojí. Bylo mi jasné, že nestojí samo, stálo s botičkou. To byly
nervy, volali jsme na policii, ti řekli, že přijedou hned, takže asi
za dvě hoďky tam dorazili. Měl jsem strach kolik nebudu platit a
také jsem si byl vědom, že jsem žádnou chybu neudělal. Ti policisté
vypadali jako od vyhazovačů z diskotéky, takže jsem začal smlouvat.
Bylo mi řečeno, že nemám co stát na chodníku, já jsem jim odpověděl,
že tam stáli všichni zaparkoval jsem tam také, značka tam žádná není
a není mi jasné proč mám botičku, k tomu jsem jim napovídal, že jsem
pozval rodiče na výlet za mnou, že je to studentská tradice v ČR, že
sestra má dýchací potíže podobně jako Václav Havel ( ten má od
Albufeiry 10 km residenci) a potřebovala se nadechnout, tak jsem
narychlo zaparkoval. Pochopitelně jsem jim řekl, že nemám peníze a
že si to budu pro příště pamatovat. Tady má policie zelená auta a
když ségra stála u auta, odlesk barvy ji udělal velmi věrohodně
zelenou. Policisté přikývli, že značka chybí, takže v podstatě jsem
neudělal nic a asi se jim mě zželelo. Botičku sundali, nic jsem
neplatil ( a ta pokuta měla být mastná), takže pohoda. Z toho jsem
tak nějak vyvodil, že se dá s lidma tady mluvit, takže ani už nemám
obavy se školou s jedním učitelem jsem dohodnutý, že mám udělat
seminárku plus úkoly jen se to musí schválit na patřičných místech.
Marketing se naučím ze skript od doc. Vaculíka a zbytek nějak
dopadne. Píšu to jen proto, že některé z Vás můj poslední report
zarmoutil. Takže to vypadá, že situace se lepší. Jinak fokty jsou
pochopitelně zaktualizovány.
Posledních 14 dní jsem si docela užil, teď zrovna píšu další
marketingový plán na reklamní agenturu a pomalu se připravuji do
školy. Také se musím učit statistiku, takže už zdolávám první
stránky cvičení, které mi poslal poštou Sir Cyril Vejražka, kterému
tímto děkuji. Pochopitelně na doporučení jiného Sira - Sira Koloucha
poznávám jiné lidi, v pondělí mám sraz s jednou Portugalkou, v úterý
s jedním profesorem na škole a v týdnu mě má navštívit jedna
studentka z Liberce, která studuje v Guimaraesi a chce navštívit
Lisabon (zkontaktovala mě díky stránkám), tak uvidíme. Jinak děkuji
všem za podporu, jak často píšete maily (Eva Novotná) a ICQ
(Veronika Ludvíková, Cyrda, Kolouch, Jirka Novotný ad.) Tak se
mějte, za týden snad hodím aktualizaci další. Vypadá to, že týden
bude pestrý. Jinak fotky jsou pochopitelně zaktualizovány.
7. Report - 6. týden v Lisabonu - velké zklamání (4.4.2004)
Spousta spolužáků mi píše o tom jak sledují mé stránky a najdou se i
tací, kteří se snad "inspirovali" a chtějí taktéž vyrazit do
Lisabonu, rád bych je tedy připravil na vše co je zde čeká. Budu
především hovořit o mé škole (Autonómě), Lusofónu neznám tak abych o
ní dokázal napsat. Proč velké zklamání ? Řeknu to asi takhle: Sice
to zpočátku všechno vypadlo zdánlivě růžově, ale všechno není tak,
jak se na první pohled zdá. Začnu tedy postupně. Především Autónoma
nemá mezinárodní oddělení, na starosti mě má jeden student (Goncalo),
který ke všemu ještě letos končí školu, takže nemá moc času, nehledě
k tomu, že je neustále někde v luftu. Prostě, že by tu byl vyhrazený
alespoň jeden pracovník, aspoň tak pracovitý a schopný jako paní
Kulhánková, tomu tak není. Dalším problémem jak víte, bylo
ubytování, nikdo mi nic nezajistil, pouze byt ve feťáckém doupěti. A
tak je to tu se vším. Pro zápis předmětů mě dovedli k nějakému
profesorovi, který mi 3 předměty vybral sám, nikoli jsem si je
zařídil já. Učitele jsem naháněl měsíc jen kvůli tomu co se mám
učit, všichni po mě chtějí zkoušku adekvátní zkoušce v Portugalštině
v plném rozsahu látky. Hodiny v angličtině vůbec nejsou, portugalští
studenti tedy alespoň mají hodiny v jejich rodné řeči, já nemám nic,
ale zkouška bude stejná. Když jsem po nich chtěl materiály poslali
mě koupit za 400 EUR knihy na předměty. Řeknu to asi takhle: pořád
učitelé slibovali, že něco připraví, ale skutek utek, a aby neměli
práci poslali mě pro knihy, které nejsou ani v univerzitní knihovně.
Přijde mi, že tu vůbec nejsou připravení na studenty z Erasma,
zkouší co vydržíme. Na škole vládne totální chaoz, jsem tedy zvědavý
jak to dopadne, budu muset asi se začít ohánět smlouvou a
podmínkami, uvidíme jak to dopadne, držte palce. V nejhorším koupím
knihy, ale to se mi vůbec nechce. Jen abych se zmínil o Lusofóně,
tam je situace trochu jiná. Nechají studenty vybrat předměty, po
domluvě s učitelem si je zapíšete. Ubytování Vám zajistí ještě před
odjezdem. V průběhu semestru zpracováváte semestrální práce, na
každý předmět jednu ( 20 stránek v průměru) na konci snad odevzdáte
a máte hotovo. J
Jinak tento týden odjela Péťa kvůli neočekávaným
událostem v Čechách domů, v pondělí se přišla rozloučit, smutné na
tom bylo, že Lenka a Zuzana se s ní ani nepřišly rozloučit (asi je
jejich portugalští chalani nepustili). Ono ostatně už to tak
dopadlo, že jsem tu sám, ale v podstatě je to to nejlepší co může
být, mám klid, nikdo mi do ničeho nemluví. Navíc v pátek začaly 14ti
denní prázdniny, takže je tu pohoda. V úterý jsem se byl podívat na
české ambasádě, je tu totiž možnost, že bych pracoval jako částečný
stážista, spíše vypomáhal české ambasádě. Na přelomu dubna a května
se uvidí. Rád bych si rozšířil svoje obzory a tato práce je určitě
zajímavá. V týdnu jsem chodil shánět učitele do školy, nějaké
materiály, které jsem vyškemral jsem pak překládal. Jen v to úterý
jsem byl v Belému, je to totiž cestou z ambasády. No a v neděli,
tzn. dnes, jsem si přivstal a šel do Muzea Nacional Arte de Antiga,
to je největší muzeum v Lisabonu, je převážně zaměřeno na
křesťanství, bylo tam spousta hezkých obrazů. Šel jsem sám, včera
jsem se jen zeptal ze slušnosti jestli nechce někdo jít se mnou.
Nakonec jsem Vám chtěl poděkovat, že čtete tyto stránky.
Musím se omluvit, nejspíše příští týden nečekejte žádné aktualizace,
mají přijet rodiče a asi nebudu mít čas něco udělat, ale pokud to
vyjde napíšu něco pěkného příští čtvrtek. A držte mi palce, ať se
zlepší škola. A také bych chtěl podotknout, že každý než někam
vyrazí takhle jako já, měl by si rozmyslet, jestli je to v jeho
silách takové situace zvládnout a měl by si říct co od toho očekává,
jestli školu nebo prázdniny. Já jsem s tím částečně počítal, ale
počítal jsem také, že ve škole se něco naučím. Rozhodně ničeho
nelituji, jen by byla lepší země, kde jsou připravení a vše lépe
funguje.
6. Report - 5. týden v
Lisabonu - konečně škola a povídání o residenci
Ahoj opět po týdnu. Asi Vás tento týden trochu zklamu, ale není moc
nových fotek ani zážitků, takže spíš Vám povím něco o škole a
residenci. Ne snad, že by se mi nechtělo cestovat, ale mám několik
důvodů proto, abych zatím necestoval. Asi tušíte, že jedním z důvodů
jsou peníze, ale to je až druhý důvod. Prvním důvodem je to, že mě
za necelých 14 dní navštíví rodiče a sestra a s nimi si chceme
půjčit a auto a vidět co možná nejvíce z celého Portugalska. Bylo by
tedy zbytečné někam cestovat dvakrát. Pravděpodobně mě navštíví i
Jarča, takže i pak se někam podíváme. Druhým důvodem je, že přece
jen to cestování něco stojí a ať chcete nebo nechcete výlet na jednu
památku Vás vyjde na 15 Euro, což je lepší opomenout. No a třetím
důvodem je to, že tu začalo období dešťů a přece jen je lepší zůstat
v teple.
Tento týden jsem v pondělí ve spolupráci s Janom dokončil
marketingový plán, který si můžete
stáhnout a podívat
se na něj. V úterý jsme ho odevzdali učiteli a čekáme na odezvu.
Naštěstí se mi povedlo se s učitelem domluvit na tom, že budu
zpracovávat plány pro české firmy, protože mohu tak udělat analýzu
všech faktorů působících na firmu. Mimo jiné už mám zadaný
další marketingový plán, tentokrát na větší firmu. Zároveň jsem se
domluvil s dalším učitelem na strategii pro jeho předmět, dostal
jsem list otázek, ty musím zpracovat a z toho bude zkouška. Mohu za
ním chodit na konzultace. Jinak jak říkám na výletě jsem nikde
nebyl, bylo dost školy, jen jsem dnes došel znovu s Péťou do
Gulbenkianova muzea. Docela velkou radost mi dělá to, že jsem ve
spojení s domovem a mými kamarády, vlastně díky internetu,
respektive ICQ. Takže vím v podstatě všechno a ještě příjemně
pokecáme.
Takže abych pohovořil o residenci. Asi jste si všimli, že
jsem přidal tento týden v podstatě jedinou fotogalerii s obrázky
residence. Moje residence se nachází na Entrecampos což je místo
mezi letištěm a středem města. Ze samotného letiště sem jezdí
autobusy a také sem vede trasa metra, které mě za 5 minut vysadí u
školy. Residence má pět pater, v přízemí je umístěná vrátnice a
kamera. V každém patře je 10 pokojů, z toho 7 dvoulůžkových a 3
jednolůžkové. Pro patro je společný balkónek, společenská místnost,
toalety a sprchy, je tam kuchyně se dvěma lednicemi, sporákem a
skříňkami pro každý pokoj. V residenci jsou 2 patra pánská, stejný
počet dámských a jedno smíšené. Pokoje jsou vybaveny celkem solidním
nábytkem. Nemá cenu popisovat, stačí se podívat do fotogalerie. V
kuchyňce je nádobí na vaření i talíře a příbory. Talíře a příbory
jsem si raději koupil svoje, protože ne všichni jsou čistotní, to je
stejné jako u nás. Každý den se uklízí společná místa na patře
uklízečka, Doňa Fátima. Jednou za týden uklidí váš pokoj a vymění
povlečení. Když si přivezete počítač jako já, můžete se připojit na
páteřní síť přes mikrovlné připojení, které je pro studenty zdarma.
Na pokojích jsou telefony, kterými si můžete zavolat mezi pokoji,
ale nedovoláte se ven, zato k Vám se z venku může kdokoli dovolat.
Je to levné, cena minuty stojí u Telecomu 4,80 a u Tele2 jen 4,80
Kč. Ve společenské místnosti je televize, ale buď tam běží stupidní
seriály, nebo celý den fotbal.
Martin - 5. Report -
4.týden v Lisabonu - 22.3.2004
Ahoj všichni, tak zítra to bude měsíc co jsem v Lisabonu. Uteklo to
jako voda, nevím jestli je to dobře nebo ne, ale každopádně každé
místo má svoje, jak se říká všude dobře doma nejlíp. Ale nebudu tu
filozofovat to nechám na jiných. Chtěl bych Vám povědět, že poslední
týden byl docela fajn, možná vůbec nej, kterým jsem tu zatím zažil.
Každý druhý den mi přišel dopis který mě potěšil. Napsala mi Jarča,
sice jsem musel luštit, ale bylo tam hodně hezkých věcí. Hlavně mi
napsali naši, a poslali ponožky které docházejí. Nedovedete si
představit jaké kouzlo mají dopisy, každý večer si je můžete číst a
vzpomínat na ty, kteří Vás mají rádi. Navíc se mi podařilo zajistit
internet na pokoj a konečně jsem viděl zápas Benfici. Ale hezky
popořadě.
V pondělí jsem si byl vyjednat ve škole nějaké záležitosti, ale s
těmi učiteli je hrozná domluva, jsou jako slibotechny a stejně mi
žádné materiály nepřinesli, no nic budou později. Vůbec z toho
jejich přístupu by jeden vyrostl. Ale alespoň jsem navštívil
kamarády na škole a došel na internet. Taky jsem si došel nakoupit
do obchodu, kde jsem měl incident se strážcem a bylo to v pohodě,
radši dělal, že mě nevidí a já jeho.
V
úterý nám konečně vyšel ten slibovaný Belém. Něco tak nádherného
jsem ještě neviděl. Belém není úplně v centru Lisabonu je na okraji
a pro spojení jsme použili vlak. Po vystoupení z vlaku jsme dorazili
k památníku objevitelů, což je v podstatě pomník vysoký 52 metrů na
jeho špici je vyhlídka, ale tu jsme bohužel neviděli, byl tam
relativně dražší vstup. Potom jsme šli podél nábřeží až k Torre de
Belém, to je věž která byla postavena jako poslední místo rozloučení
Lisabonu se s námořníky vyplouvavšími na zámořské objevy do dalekých
krajin. Uvnitř jsme také nebyli, věž je zajímavá pouze z venku a ne
zevnitř. Odtud jsme spletitými uličkami putovali k Muzeu zámořských
objevů, kde jsme rovněž nebyli, protože jsme si návštěvu schovali na
nějakou neděli, kdy je vstup zdarma. Hned vedlo tohoto muzea je
chrám Svatého Jeronýma, překrásný skvost manuelinské architektury,
tento jsme z půlky navštívili, byl překrásně zdobený i ve vnitř.
Sice si říkáte, že jsme toho navštívili málo, ale tyto 4 památky nám
zabraly celý den. Zpátky jsme ještě putovali pěšky, abychom se
dokonale unavili. A k tomu ještě pořádně připálili. No
sluníčko totiž tenhle týden začalo pražit. Při zpáteční cestě jsem
konečně viděl most 25, Dubna ( to je den jako u nás 17.listopadu),
je to také docela monument. Fakt krásný den.
Ve středu se mi konečně splnil sen, který jsem si vytyčil před
odjezdem do Lisabonu. Goncalo (můj Erasmus co-ordinator) mi dal
lístek na zápas Benfici s jejím městským rivalem Belenenses na
semifinále portugalského poháru. Na stadion jsem dorazil už dvě a
půl hodiny před startem abych si vše prohlédl. Takovou katedrálu
jsem ještě neviděl, abych podpořil tým svého portugalského srdce
koupil jsem si za 7 Eur šálu, která je vyrobena pro výročí založení
100 let Benfici, což je právě jeden rok. Docela byste nevěřili jak
tu mají rádi Poborského, potkal jsem hodně lidí s dresy a přes
polovina z nich měla na zádech jmenovku Poborský, na samotném
stadionu dokola pouštěly góly legendy Eusébia a hlavně Karla, což mě
jako jeho fandu potěšilo. Samotná hra byla v prvním poločase
nádherná, padly 3 góly do sítě Belenses, druhá půle byla nudná,
navíc Benfica inkasovala, ale jak říkám byl to ohromný zážitek.
Vzhledem k tomu, že mě tu přezdívají Poborsky, musel jsem splnit
povinnost vyplívající pro nositele tohoto jména a šel jsem si rozdat
fotbálek s přáteli z UAL. Než jsme se do toho dostal chvilku to
trvalo, ale pak se ve mě probudil můj talent a nasázel jsem 4 góly a
na 3 přihrál. Docela jsem byl rád konečně tu nehubnu jen dietou, ale
také sportem. Jediný problém je, že v Lisabonu nejsou hřiště, takže
jsme museli platit za vstup na hřistě, ale 1 Euro se dá zkousnout.
A v pátek se mi podařil další meisterstück, zakoupil jsem si USB
receiver na wireless internet, takže můžu na internetu být skoro
pořád a být v kontaktu se svojí domovinou, převážně používám ICQ
(číslo najdete v kontaktu). Celá legrace mě stála 40 Eur, ale
předpokládám, že se mi investice vrátí, nemusím jezdit na net jen do
školy a také můžu psát smsky z netu, což je také výhodné. Hlavně je
to dobré pro učení, mohu shánět materiály. Takže hurá do komunikace
se mnou.
Jinak v sobotu jsem měl sraz s Janom, co je na UAL a připravovali
jsme náš marketingový plán, já jsem si zabral cíle a strategii, Jano
analýzu firmy, trhu a konkurence a samozřejmě závěr. Toto já
schopen nejsem, protože nedokážu zanalyzovat Portugalsko. Bylo to
docela náročné, protože jsem musel to vymyslet v češtině, přeložit
do angliny a k tomu, aby to bylo správně a mělo smysl. A protože
jsem byl unavený, přesvědčili mě chlapci z patra abych s nimi
vyrazil na pařbu do starých doků do klubu Queen´s. No chvíli jsem
váhal, protože v neděli jsme chtěli jet do Sintry, ale protože jsem
pořád neměl hotový plán, stejně bych jet nemohl, takže jsem s nimi
vyrazil, s tím, že plán dodělám v neděli. A nelitoval jsem. Vstupné
jsem neplatil, protože kluci se znali s vyhazovači (jinak by vstup
byl kolem 15 Eur, něco málo jsme popili, ale hlavně tam jsem pařil
až do sedmi do rána, něco málo jsme popili, ale výborně se bavili
další den spali do 3 odpoledne a já konečně dodělal plán tak aby byl
ok. Takže týden náročný, ale fantastický. Tak se mějte.
Martin
Martin - 4. Report -
3.týden v Lisabonu - 14.3.2004
Tak Vás opět po nějaké době zdravím. Minulý týden se stalo docela
dost věcí, některé příjemné, jiné méně příjemné. Předně bych Vás
chtěl informovat, že do školy chodím v pondělí a ve středu, jiné dny
tam jdu podle potřeby. Již se mi podařilo najít se všemi učiteli
společnou řeč a konečně sehnat materiály k učení. Na předmět
Marketing v týdnu přišel manažer parašutistické firmy. My měli za
úkol klást mu otázky a potom na základě odpovědí sestavit
marketingový plán. Naštěstí se mnou do třídy chodí naturalizovaný
Portugalec Jano, který je původem ze Slovenska, takže ten plán budu
dělat s ním a samozřejmě ty otázky za mě kladl on. Uvidíme bude to
docela zajímavé sestavit plán. A hlavně mě bude zajímat známka,
protože tady mají známkování od 1 do 20. Mě bude stačit tak 12 :o)).
Ostatní předměty nejsou tak živé, ale zase jsou docela zajímavé,
takže až nastuduji a zkonzultuji s pedagogy dám vědět. To je asi vše
pro tento týden o škole.
Teď Vám poreferuji o jedné nepříjemnosti. Nedaleko naší residence je
malý supermarket Modelo, kam chodíme všichni nakupovat. V úterý jsem
si šel koupit jen pár pomerančů a chléb. Vše jsem zaplatil a jdu
pomalu z obchodu. V tom mě zastavil strážný v obchodě, byl černý jak
bota a tlustý jak se na takového troubu patří. Ihned mě táhnul celým
obchodem někam do chodby k mrazícím boxům. Krve by se ve mě
nedořezal a to ponížení, všichni na mě koukali. U boxů byl nějaký
cikánek s plným košíkem drahých šampónů. Vůbec jsem nevěděl co kdo
po mě chce, spíše co na mě chtějí ušít za boudu. Ten strážný se mě
zeptal jestli umím Portugalsky, ale protože on neuměl nic jiného než
Portugalštinu, tak jsem mu odpověděl v jejich řeči Nao Fala
Portugues (nemluvím portugalsky). A to byla chyba ten hlupák si
myslel, že si z něj dělám legraci. Pořád mě držel, něco řval. Já už
jsem byl zoufalý začal jsem míchat češtinu s angličtinou a chtěl se
vytrhnout. Nepustil mě. Pak už mi došla trpělivost, pořád jsem
nevěděl co bude, už mě napadaly hrozné scénáře a spustil jsem na něj
slovní palbu česky, asi v tu chvíli zjistil, že nic nezmůže a pustil
mě, naprosto bez omluvy. Tím jenom potvrdil moje přesvědčení o
místních černoších, všichni divně vypadají a chovají se také divně.
To není rasismus, ale prostě je nemusím. Doufám, že se to již
opakovat nebude.
A
teď z jiného soudku. Vzhledem k tomu, že jsme s Péťou vynechali
pařbu s Léňou a Zuzkou v pátek jsme se mohli v sobotu vydat do
rokokového zámečku nedaleko Lisabonu. Rozhodli jsme se použít vlak
(sice nás rodiče raději varovali kvůli atentátům v Madridu) a
vyrazili jsme do Quelluzu ( to je ten zámek). Spolu s námi vyrazily
dvě Erasmačky z Polska - Eva a Magda - docela jsou to příjemné holky
a dobře se s nima povídá anglicky.
V průvodci zámeček vypadá nádherně, ale realita je trochu
jiná. Mám pocit, že Portugalci nevěnují památkové péči tolik jako
my. Vzhledem k tomu, že jsme studenti, dostali jsme slevy a mohli
zhlédnout jak zámek, tak jeho velkolepé přilehlé zahrady. Vnitřek
zámku byl takový omšelý, ale zahrady stály za to, opravdový skvost.
V zahradách jsme natrhali čerstvé citróny a pomeranče. Naštěstí tam
nikdo nebyl. Ty citróny jsou použitelné, ale pomeranče jsou hořké,
takže jsme je akorát tak vyhodili. Konec konců náš úlovek můžete
vidět na fotkách. V parku jsme udělali picque-nicque a poobědvali.
Potom jsme vyrazili na předměstí Benfica, kde je druhé největší
obchodní centrum v Evropě, chvilku jsme chodili po obchodech, což o
to, věci pěkné, ale přece jen tu nemáme oslíčka otřes se. Jak asi
tušíte na předměstí Benfica je stadion Benfiky Lisabon, kde mimo
jiné hrával Karel Poborský. Vzhledem k tomu, že se zde bude konat
fotbalové mistrovství Evropy, byl tento svatostánek zrekonstruován.
Zároveň jsem vyfotil i stadion Sportingu, o kterém Portugalci tvrdí,
že vypadá jako koupelna, je totiž obložený dlaždičkami, no posuďte
na fotc sami. Jinak na stadionu Sportingu se bude hrát zápas ČR :
Německo. Jako finální zakončení nám chtěly polské holky ukázat
jejich cukrárnu, takže jsme jim s Péťou nevědomky jak to je daleko
přikývli a to byla chyba. To byla snad štreka přes celý Lisabon.
Sice to stálo za to, ale ta dálka. No to bylo za odměnu. Ale jinak
super den.
V
neděli jsme vyrazili do muzea Calouste Gulbenkiana, které je
nedaleko odsud v Lisabonu. V Portugalsku mají totiž v neděli pro
studenty a někdy i dospělé ve všech muzeích a téměř ve všech zámcích
vstup volný. Snad poprvé v životě mě výstava bavila. Hlavně obrazy a
sochy ze starého Egypta, Číny a Řecka. Prakticky všude se dá fotit,
podmínkou je bez blesku, takže jsem něco málo nafotil. Měli zde
hodně obrazů od Rembrandta a Moneta, Gulbenkian byl totiž velkým
milovníkem těchto umělců. Vůbec samotný Gulbenkian byl původem
arménec, který obchodoval s ropou a vybudoval si velký majetek. Po
druhé světové válce se uchýlil do neutrálního Portugalska a po své
smrti věnoval svůj majetek v podobě nadace portugalskému lidu. V
dnešní době tato nadace spravuje muzeum, provádí různě vědecké
výzkumy (například proti rakovině) a vůbec zasahuje do spousta sfér.
U muzea je nádherný park, kde jsme doužili odpoledne a kapánek se
opálili, protože konečně bylo počasí na které jsme se těšili.
Tím v podstatě utekl týden, nebyl špatný, doufám, že ten příští bude
lepší a já zase o tom poreferuji. Mějte se :o))
Martin - 3. Report - O
škole - 9.3.2004
Chvílema si říkám, že ani nevíte co tady studuji a jaká je škola.
Začnu tedy po postupně. Universidade Autónoma de Lisboa je relativně
menší soukromá vysoká škola. Existuje na ní něco kolem 10 oborů.
Sice si řeknete, že je to hodně, ale opak je pravdou. V ročníku na
jednotlivých oborech studuje maximálně 30 studentů. Nehledě k tomu,
že zde mají ranní, odpolední a večerní vyučování, které kolikrát
končí až v 22.00. Já mám to štěstí, že moje výuka probíhá v ranních
a odpoledních hodinách.
Princip výuky je stejný jako u nás, jen s tím rozdílem, že
studium je více interaktivní. Jinak na hodinách není nutná účast,
ale je zapotřebí odevzdávat domácí úkoly, které jsou z 50 % podnětem
pro hodnocení. Druhou polovinu tvoří závěrečný test (já ho budu mít
v AJ). Portugalci zde nestudují více jak 4-5 předmětů za semestr.
Některé předměty jsou zakončeny dvousemestrální zkouškou podobně
jako u nás například matematika. Zajímavostí je, že téměř všechnu
literaturu mají zdejší studenti v AJ. Ale tyto knihy jsou velmi
drahé. Takže málokdo je má.
Ve
škole je studentská kantýna, kde si můžete zakoupit oběd za 3 Eura
(houska, polévka, hlavní chod, pití, zákusek a salát) nebo večeři za
2 Eura (tu jsem ale nezkoušel takže nepovím). Ve škole je dále 5
místností s počítači, kde po přidělení jména a hesla můžete trávit
kolik času chcete. Co je zajímavé je, že v samotné škole jsou
bankomaty, ještě jsem ji neprošel celou a napočítal jsem 4.
Martin - 2. Report - 2.
týden v Lisabonu - 8.3.2004
V neděli večer jsme vyrazili s
našimi společnými kamarády zde v Lisabonu (s Danim a Ricardem) do
místního klubu na břehu řeky Tejo. Nejdřív jsme zašli do nějakého
baru na jedno Galao ( to je snad jediné kafe, které zde má rozměry
kafe, jinak je to všechno velikosti jako když plivneš do rybníka).
Po vypití galaa jsme vyrazili do zmíněného klubu. Už jen cena
vstupného nás odradila ( já platil 10 Eur, holky polovinu), ale
nechtěl jsem trhat partu a potom jsem si řekl, že holt budu na suchu
(ještě, že v ceně vstupu bylo pití zdarma). První pohled na klub byl
docela dobrý ale ta hudba. My jsme chtěli jít zapařit a místo toho
tam hráli nějací mexikánci. Postupem času se nám ta hudba začala
líbit a začali jsme pařit. Vyvrcholením bylo, že nás naši přátelé
donutili jít na napodobeninu býka. Nejdřív jsem šel já. Zprvu jsem
měl strach, protože jsem nevěděl co mě čeká. A moje obavy se
vyplnily do slova. Na býkovi jsem vydržel nějakou tu chvíli. Ale
hlavně co bylo potom, chtěl jsem udělat pár kroků, ale nedokážete si
představit jak jsem měl naklepané kotlety. Po mě to vyzkoušela Léňa,
ta dopadla o poznání lépe, ale zato jako kompromitující materiál
jsem pořídil fotku z jejího pádu, kterou máte ve fotogalerii.
V pondělí proběhlo stěhování, konečně jsem se
nastěhoval do nového kvartýru a začal fungovat. V úterý a ve středu
jsem zařizoval předměty ve škole. Sice výuka není v angličtině,
nicméně profesoři jsou docela milí a všichni mi přislíbili, že mi
přeloží jejich osnovy a řeknou co po mě budou chtít na závěrečný
test, který bude v angličtině. Jinak škola je docela na pohodu a
všichni se na mě jen usmívají, tak by mě zajímalo jestli jim ten
smích vydrží i o zkouškovým.
Ve čtvrtek jsem šel naproti Péťě na letiště a domníval jsem
se, že přiletí Lufthansou jako já. Takže čekám, že vystoupí no a asi
po dvou hodinách jsem to zabalil. Bohužel jsme se minuli. Péťa si kupovala letenku u jiné
společnosti (což jsem nevěděl) a vylezla z odbavovacích boxů 5 minut potom co jsem já
odtamtud odešel. Takže jsme se stejně sešli až na pokoji. Večer
sedím na pokoji a v tom telefon od Daniho jestli s nimi nejdu na
sklenku do baru, že mě vyzvednou. Samotnému se mi jít nechtělo tak
jsem vzal Zuzku. Byli jsme ve dvou podnicích nedaleko portugalského
parlamentu. Docela dobře jsme se pobavili, ale hlavně v tom druhém
(rockovém klubu) byla perfektní hudba. Dokonce se mi podařilo udělat
společnou fotku se zpěvačkou skupiny, jež tam zpívala. Prostě super
večer.
V sobotu jsme se rozhodli navštívit komplex Parku národů (Parco de
Nascoes), který byl vystavěn za účelem výstavy EXPO 98 v Lisabonu.
Hlavně jsme se těšili na Oceanárium, které je druhé největší na
světě. Je tam vody jako ve čtyřech olympijských bazénech. Celé je
koncipováno tak, že jsou tam zastoupeny všechny kontinenty se svojí
faunou a flórou a celkově je tam 470 druhů všech možných živočichů.
Fakt to byla paráda, akorát moc fotek nevyšlo, protože se špatně
fotí přes sklo. Potom jsme se krásně procházeli po Parku národů,
bylo hezké počasí a tak jsme užívali.
Vzhledem že musím do školy a také proto, že se nic zajímavého
nestalo, nebudu psát tento týden nic víc. Tak se mějte :o))
Martin - 1. Report - 1, týden v Lisabonu
- 3.3.2004
První týden byl
docela zajímavý. V pondělí 23.2.2004 jsem odlétal z letiště v
Ruzyni přes Frankfurt nad Mohanem do Lisabonu. Odlétal jsem v 7.00
našeho času. Jenže to bych nebyl já, aby se mi něco nepřihodilo.
Málem jsem nastoupil do letadla do Paříže, protože jsem si spletl
gate, nakonec jsem však zjistil, že stojím špatně, a
tak vše dopadlo dobře. V tu chvíli jsem si říkal: "ty vole ty
dokážeš zabloudit
v Praze, co budeš dělat ve Frankfurtu?", ještě v
Praze museli letadlo ošetřit nemrznoucí směsí, protože venku se
čerti ženili. To mi taky dodalo odvahu, letadlo totiž dostalo 20
minut zpoždění a já měl tím pádem na přestup ve Frankfurtu jen 30
minut. Ale nakonec jsem se zorientoval i ve Frankfurtu, takže
pohoda. Pak jsem se nasmál v letadle. Seděl jsem totiž nad motorem a
když se mě číšník asi po desáté zeptal co chci jíst, tak jsem
nechtěl vypadat jak blbec a kývnul jsem mu na 1. variantu netušíc, co
to je. No byla to nádherná zemlbába, jenže to by ten chlapík vedle
mě nesměl mít krásný maso s hranolkama. No nic, snědl jsem to,
docela to i šlo. V Lisabonu jsem celkem pohodově podle návodu, který
mi poslal můj Erasmus Co-ordinator Goncalo Ferreira našel školu a
šel jsem se ubytovat na hotel, protože zdejší univerzita mi
nezajistila ubytování a pouze předjednala nějakou místnost na Rossiu
v centru města. Tu jsem ovšem měl vidět až na konci týdne.
Večer jsem byl
pozván se Zuzkou a Léňou , které jsem vůbec kromě nesmyslných pomluv z Pardubic
neznal, na malý věčírek do kavárničky nedaleko školy a hotelu, kde
jsem bydlel. Portugalci se snažili, (hlavně mě opít, což se jim
nepovedlo) poradili nám spoustu věcí a dobře jsme se bavili. Bylo mi
jen divné proč pijí na začátku týdne, ale pak mi vysvětlili, že mají
zítra státní svátek, protože je karneval. V úterý jsme tedy vyrazili
do ulic se podívat na karneval, ale vlastně kromě malých dětí v
oblecích a maskách jsme nic neviděli, asi byli všichni po tahu.
Jediný kdo z dospělých měl oblek, byla Léňa, která to koupila
vajíčkem do zad (asi projev od místního ctitele). Mě pro změnu
poskvrnil místní vrabec Tonda. V úterý jsme
navštívili pobřeží a Baixu. Bylo pěkně a tak to stálo být za to
venku. Protože jinak v Portugalsku je teď docela zima, hlavně v
místnostech, oni tu totiž nemají centrální topení. Ale jinak dokáže
zahřát jejich víno, které vůbec není drahé a je dobré. V průběhu
týdne se nic zajímavého nestalo, jen jsem zařizoval nějaké
administrativní záležitosti nic víc.
Až v pátek jsem
měl vidět svůj byt. Byl na Rossiu, měl jsem tam spycha v půl sedmé,
ale oni neznají čas a ta madam přišla o hodinu déle. Už jen cesta na
to místo byla zajímavá. Cestou mi místní loosemani nabízeli hašiš
apod. No, že bych měl super pocit to zrovna ne.
A samotný byt, to
byla taky mňamka. Údajně tam bydlí jen devět lidí, ale v době mé
přítomnosti jich tam bylo asi 25. Bylo mi řečeno, že je tam bezpečné
místo, jen 2x za poslední dobu to tam vybílil zloděj. Samotná cimra
byla také hrozná. Ale třešničkou na dortu byla cena 270 Eur za
měsíc. No abych to nenatahoval. Vzal jsem si klíč, s tím, že se v
pondělí nastěhuji, protože vlastně jiná možnost nebyla, pořád
to bylo lepší než být na hotelu. Zároveň jsem, ale poprosil holky,
aby se podívali po něčem u nich na Entre Campos. Celý víkend jsem
nestál za nic, protože jsem v podstatě nevěděl, kde budu bydlet. Ale
musím se přiznat, že holky jsou frajerky a dokázaly téměř nemožné:
zajistily ubytování na koleji jejich univerzity, což je nej co může
být. Konečně bydlím a to skoro luxusně. Díky dvěma ...
Tím však vůbec nechci
říct, že by univerzita na kterou chodím za nic nestála. Prostě jen
nemají koleje, ale vzhledem k tomu, že Portugalci jsou obětaví, snad
by dokázali i něco najít jiného, ale trvalo by to déle. A já nechtěl
déle čekat a vyhazovat peníze za hotel.
Nakonec chci říct, že je
to tu super, žádné problémy, fakt paráda. Rozhodně nelituji. A k
tomu bonusem jsou tu dvě holky, s kterýma si rozumíme a vyjdeme
vstříc. A to ještě čekáme na Péťu.
|
